Rybaření s tátou

Jako malá holka jsem chodila na ryby s tátou.

Jezdily jsme na Vltavu u Vraňan.
Byl tam veliký jez a my se ségrou jsme si spíš hrály než lovily. Když jsem byla trošku starší, dal mi táta prut, naučil mě nahazovat a já začala opravdově rybařit. Ze začátku jsem tahala rybky i za ocas, ale postupem času jsem se naučila, že s prutem se neškube, že se nahodí a čeká.

Lovili jsme převážně plotice, ale občas se podařil ulovit i pěkný kapřík a někdy i sumec. Ten mě jednou málem stáhnul do vody. Naštěstí byl táta nablízku a pomohl mi ho vytáhnout. Pral se s námi, jako by mu šlo o život. Ale nešlo, táta ho jen přeměřil, řekl, že ještě nemá správnou míru a pustil ho do vody.

Ráda jsem s ním jezdila, moc mě to bavilo. Jana

Komentáře k “Rybaření s tátou”

  1. veruska napsal:

    Taky jsem s tatínkem jako holka chodila na ryby. Vydržela jsem tam sedět a nedělat hluk.
    Věděla jsem, že jinak bych s ním nemohla na ryby chodit.

  2. obchod napsal:

    Do Vraňan jezdil na ryby švagr, my zase na jahodové plantáže si sami nasbírat jahody.

  3. Rojak napsal:

    Jako dítě jsem na ryby nikdy s nikým nejezdil, ale jako kluci jsme chodili na Sázavu s klackem a kouskem udice s ohnutým špendlíkem. Divil bych se, kdybychom něco chytili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *